Spolupráci se stroji jsem začal už počátkem 90. let, když jsem kreslil některé své náměty a sestavoval koláže skládané z mých kreseb, které jsem si dal nakopírovat, abych je dostal dohromady bez zbytečných stop jejich slepování, a pak mohl dále retušovat a zdokonalovat linky a znovu kopírovat. Když později kopírky dovedly k účelům reklamním tisknout červeně, modře, hnědě anebo zeleně, a to byly všechny barvy, dával jsem své kresby tisknout barevně na barevné papíry. Nejdříve jen zcela lineárně, později jsem z papírů vystřihoval figury, přesněji dával vystřihovat, protože jsem hleděl, abych se mechanické práci vyhnul, což činím dodnes, a dával je lepit na další barevné papíry. Takhle vznikala po dobu asi deseti let řada koláží z mých vlastních kreseb. A ty jsem dával kopírovat jako takovou grafiku pro chudé.
V době mé velké výstavy v pražské Národní galerii v roce 2006-7 mne zlákal počítač možností daleko přímějšího a jemnějšího zpracování nakreslených námětů. Pořídil jsem tedy vybavení s dvěma obrazovkami, větší pro příští obrazy, menší pro technické údaje. Jeden můj přítel grafik mě seznámil se základními technikami, které k tomu potřebuji. Velice podrobně jsem si to zapisoval, nejdříve jsem postupoval podle zápisků, ale zanedlouho jsem si postupy natolik osvojil, že už to dávno dělám docela suverénně. Výsledky se v podstatě nijak neliší od obrazů, které jsem maloval předtím štětcem na plátna. Přitom jsem už nemusel pracně přetírat plochy i linie štětcem při postupném zdokonalování obrazu, ale k vykonání mechanické práce mně stačí výkon mnohem minimalizovanější. V počítači si mohu namíchat barvy, jaké chci, a dál je modifikovat. Míchám je ze tří barev, červené, modré, žluté a černé. Nepoužívám vzorníky, takže odstín je pečlivě míchaný a nanášený, než dosáhne uspokojivého výsledku, já ty věci nijak neodbývám.
(Z rozhovoru Jiřího Fieodora s Pavlem Brázdou)
