1926
PB se narodil 21. srpna 1926 v zámožné brněnské rodině jako nejstarší ze tří dětí (Helena 1928, Eva 1940). Otec JUDr. Osvald Brázda byl advokát a předák agrární strany. Matka Eva Brázdová byla dcerou JUDr. Josefa Koželuhy, zakladatele rodinného jmění, a Heleny Koželuhové, sestry bratří Čapků, která se po manželově smrti provdala za básníka a diplomata Josefa Palivce. Evina mladší sestra JUDr. Helena Koželuhová byla známou protikomunistickou novinářkou a manželkou JUDr. Adolfa Procházky, universitního profesora práva a ministra v exilové vládě.
1937
Jedenáctiletý PB maluje své první obrázky olejovými barvami.
1942
V šestnácti letech se vrací ke kreslení a malování. Navazuje na expresionismus a kubismus.
V tradici levé avantgardy se stává ideovým komunistou.
1943
S přítelem Jaroslavem Dreslerem zakládá vlastní nezávislý směr nazvaný Hominismus, umění o lidech a pro lidi, v opozici k výlučnosti a exklusivitě umění jak se s tím setkával doma. Náměty čerpal ze všedního i svátečního života obyčejných lidí.
Z umění PB oslovují malíři Josef Čapek, Jan Zrzavý, Skupina 42, a další moderní směry.
1944
Na podzim je místo 8. třídy klasického gymnázia nasazen na nucené práce jako dřevorubec.
„Víte, mě tehdy fascinovalo to úžasné dunění automobilových motorů. Ten vpád moderního světa… A Devětsil, Nezval mě ovlivnili, to je bez diskuzí, zvláště jeho Básně noci. Pak ty jejich spojitosti s Pařížským okruhem. A Guillaume Apollinaire… Zažil jsem skupinu 42, tenkrát tady vznikalo něco opravdu originálního, avantgardního, zvláště obrazy průmyslových a moderních krajin, ty se do té doby nikde nedělaly.“ (REFLEX, září 2016, s. 45)
1945
V květnu se stává dobrovolným zaměstnancem krajského sekretariátu KSČ v Brně. Přihlášku do této strany nikdy nepodepsal. Po praktickém seznámení s její podvodnou strategií se s ní v červnu radikálně rozchází. Píše rozsáhlou zprávu o brněnském odsunu Němců a poměrech v koncentračním táboře. S nadpisem „Jsme přece vlastenci aneb Fašismus v Československu“ ji rozesílá všem předním novinám a časopisům, nikde ji ale neotisknou. Zapisuje se na dějiny umění a filosofii na Masarykově universitě v Brně.
1946
Je přijat do ateliéru prof. Filly na Vysoké Škole umělecko-průmyslové (VŠUP) v Praze.
1947
Z VŠUP je vyloučen pro nezájem o studium. Je přijat do 3. semestru ateliéru prof. Sychry na Akademii výtvarných umění. Zde se sbližuje i Ivanem Sobotkou. Bydlí v podnájmu.
1948
Sbližuje se se svou spolužákyní a budoucí ženou Věrou Novákovou. Po únorovém zavedení komunistické diktatury je JUDr. Osvald Brázda zbaven práva vykonávat advokacii. Z rozhodnutí národního výboru města Brna, jehož výnos je uveden slovy „Práce není trestem, ale ctí“, je poslán do tábora nucených prací.
Oběma rodičům je zabaven majetek.
Od poloviny roku bydlí PB u manželů Palivcových
1949
Při politických prověrkách na začátku roku 1949 je PB a VN vyloučeni ze studia a určeni k manuální práci. Malují pak společně v místnosti, kterou Věře najali rodiče. PB se stává učněm oboru malířství pokojů u soukromého mistra Výborného. Řemeslo se naučí ale nemusí je vykonávat.
JUDr. Brázda je propuštěn z pracovního tábora z údajně zdravotních důvodů. Brázdovi jsou vypovězeni z Brna a jejich velký byt je zabaven. Mají být i s nezletilou dcerou vystěhováni do pohraničí. , v jejich venkovské vile se ale podaří udržet jeden pokoj s kuchyní. Na konci roku je JUDr. Palivec zatčen a v následujícím roce odsouzen k dvaceti letům vězení. Díky podpoře H. Palivcové i rodičů z obou stran mohou PB i VN dál malovat.
1950
PB má nastoupit do učňovského internátu odborné školy, obor malířství pokojů, v Nechanicích. Ohrožen je i velký byt Helen Palivcové, obývaný kromě ní a její hospodyně jen jejím vnukem. Aby byt zachránili, uzavírají PB s VN 24. srpna občanský sňatek. Oba jsou přijati do 3. ročníku Vyšší školy uměleckého průmyslu.
1950-52
Navštěvují Vyšší školu uměleckého průmyslu, díky odvaze ředitele prof. Solara, který zatajil jejich povinné kádrové materiály. Poté jim je povoleno živit se jako tzv. „výtvarníci z povolání“, bez možnosti vystavovat. Jsou registrováni u Československého svazu výtvarných umělců (ČSÚV). Jeho kandidáty a členy ale nikdy nebyli. Živí se drobnými, nenáročnými ilustracemi pro dětské časopisy, později i ilustrováním odborné literatury přírodovědné, lékařské.
Do šuplíku maluje PB např. autoportrét P.B.49 aneb Obluda čeká, obluda má čas (1949), 5 minut před koncem světa (1954-1963), Nezapomněl jste se oholit? (1950),Věra se zamalovanými křídly (1951), ale také idylické obrázky (Dobromil a Dobromila, Procházka do ráje aj.).
V padesátých letech jsem se dal po dlouhé krizi psychicky dohromady a konečně se rozmaloval díky Věře. Ta krušná padesátá léta jsme prožívali dokonale společně. Věra vytváří dílo naprosto svébytné, originální a na mně nezávislé, svou samostatnost si prosadila a hájila i v mnohém, s čím jsem radikálně nesouhlasil. (rozhovor pro Art&Antik, 11/05. In: BRÁZDA, s. 9)
1956-1958
Víky nabídce Vlastimila Beneše, tehdy tajemníka ČSVU získává PB výjimečně stipendium tohoto svazu, které mu umožňuje věnovat se více kreslení a malování.
Podle připravených kreseb maluje PB barevná plátna s náměty závodníků.
1957
Matka Pavla Brázdy Eva Brázdová se učí vyšívat obrázky podle předloh, které jí PB posílá, aby překonala deprese ze své svízelné situace. Vzniká řada půvabných vyšívaných obrázků.
1958
Po pokusu o sebevraždu jako úniku z tíživé sociální i osobní situace umírá Eva Brázdová na prasklé aneuryzma ve věku 52 let. VN, která postupně konvertuje ke katolické církvi, se dává pokřtít.
1959
1. března se PB a VN se narodí dcera Kateřina.
1967
PB poprvé vystavuje tři obrazy v I. pražském salónu, přístupném i výtvarníkům, kteří nejsou členy Svazu československých výtvarných umělců.
1968
V následujícím II. pražském salónu odmítá Jiří Kolář předloženou koláž z obrazů PB a VN a slibuje výstavu v nové síni. PB tedy vystavuje jen reliéf Stalinovy závody. Název je na příkaz vyšších míst odstraněn.
1970+
PB odlévá sádrové formy a vytváří série hlav, reliéfních obličejů, inspirovaných klasickými vzory Mezopotámie, Egypta a archaického Řecka.
1975
Pro velkou dvoranu Státního ústavu pro kontrolu léčiv a její ochozy je připravena rozsáhlá výstava PB s hotovým katalogem. Svaz československých výtvarných umělců ji nepovolil.
foto: P.B. v koksové kotelně
V roce 1977 jsem s úlevou vstoupil do koksové kotelny a tam jsem topil deset roků. To bylo vůbec nejlepší. Byl jsem tam s Karlem Palkem, známým z ilegálních tiskovin pod pseudonymem Petr Fidelius. My jsme si to tam zařídili opravdu dobře. V přilehlé sklepní místnosti bylo všechno potřebné, vařič a telefon, křesla a pohovka pro spaní pro noční i několikadenní směny. (rozhovor pro Art&Antik, 11/05. In: BRÁZDA, s. 10)
1976
PB a VN poprvé vystavují v malé místnosti Divadla v Nerudovce
1977
PB nastupuje jako topič v koksové kotelně 1. zubní kliniky na Albertově. Protože jeho kolega Karel Palek, známý už tehdy jako Petr Fidelius, zde připravuje ilegální Kritický sborník, rozhodli se oba Chartu 77 nesignovat. PB zde pracuje deset let. V 80. letech se sbližuje především s Michalem Singerem.
1987
PB se stává důchodcem a je mu povolena cesta do USA. Tam cestuje s VN.
1989
Poměrně početnou kolekcí se PB představí na výstavě Minulost a budoucnost ve sklepech pod Vinohradskou tržnicí. Zájem o jeho obrazy projeví Viktor Karlík a nabízí mu rozhovor pro tehdy ještě ilegální Revolver Revue. PB se sbližuje také s Aktivem mladých a písemným příspěvkem „Proti neostalinským stanovám SČVU“ se zúčastní jejich vzpoury proti vedení svazu. Ze svazu mu posílají přihlášku.
Je přizván na festival nezávislé české kultury ve Vratislavi. Všechny odeslané obrazy jsou zabaveny, PB je na hranicích zatčen a poslán zpět do Prahy.
Po 17. listopadu zakládá v Mánesu Centrum pro výrobu a distribuci tiskovin Občanského fóra. Stává se členem Akčního výboru českých výtvarníků.
1990
V prvním polistopadové čísle Revolver Revue jsou poprvé obsáhle reprodukovány obrazy PB, doprovázené jeho komentáři a textem Viktora Karlíka a Terezie Pokorné.
1991
Jako první výtvarník obdržel cenu Revolver Revue
1992
První velká výstava PB a VN je díky Viktoru Karlíkovi i Michalu Blažkovi uspořádána v PKC Ženské domovy v Praze. Výstava putuje do dalších českých měst, ale i do Budapešti (československé kulturní centrum), do Berlína, na festival Grenzenlos, Kulturelle Begegnung Prag-Berlin, Trepp Tower Galerie, Berlin
21. století
Následovala řada výstav v galeriích pražských, mimopražských i zahraničních a ke konci 90. let účast na přehlídkách uspořádaných mimo jiné i Národní galerií. Od roku 2000 je několik obrazů Pavla Brázdy součástí stálé expozice moderního umění ve Veletržním paláci. V roce 2006–2007 zde probíhala jeho významná retrospektivní výstava a byla vydána obsáhlá monografie „Brázda“ z nakladatelství Argo. V roce 2007 obdržel umělec cenu Osobnost roku, 28. října roku 2008 mu bylo prezidentem republiky uděleno státní vyznamenání za zásluhy v umění. Tu ovšem v roce 2013 vrátil pro nesouhlas s působením prezidenta, Václava Klause, v jeho úřadu.
2007
Pavel Brázda se seznámil s počítačem. Po mnoha zkušenostech s xeroxem a jednotonerovými kopírkami a kolážemi objevil mnohem vhodnější digitální grafiku a začal práci na mnoha barevných variantách kreseb pocházejících většinou z 90. let.
“S urputností sobě vlastní chrlí na počítači obrazy v několika barevných variantách a jeho současná tvorba tak ústí do warholovsky masové výroby.”
“Vtipné je, že když jsem byl navržen na tu medaili, Národní galerie mě nedoporučila. Protože její šéf Knížák řekl, že by se řády neměly dávat živým umělcům. No a za dva roky sám přijal tutéž medaili! ”
O Brázdově životě a díle bylo natočeno několik televizních dokumentů. Dále se Pavel Brázda účastnil mnoha výstav v Čechách i v zahraničí. Mezi významnější patří přehlídka jeho děl z let 1949–2012 v moskevské galerii Proun, rozsáhlá výstava v Obecním domě nebo retrospektiva v kutnohorské Galerii středočeského kraje, uspořádaná u příležitosti umělcových devadesátých narozenin pod názvem Mezi začátky a konci. Dále také rozsáhlá retrospektivní výstava Pavla Brázdy i jeho ženy Věry Novákové v krumlovském Egon Schiele Art centru.
2017
Pavel Brázda zemřel na třetí adventní neděli (17. 12.)
Vzhledem k tomu, že se oba manželé po vyloučení z Akademie ocitli v izolaci a nemohli vystavovat, tvořili tzv. do šuplíku a jejich tvorba je naprosto ojedinělá. Oba jsou svébytnými a originálními solitéry.
